Ivy Speaks - Autismus je poselství

Ivy Speaks - Autismus je poselství

Moje dcera se jmenuje Ivy. Je jí osm let. Společnost ji označila za autistickou a mentálně retardovanou a mnoho lidí ji chce vyléčit, porazit její nemoc, kompenzovat její postižení a léčit její poruchu. Chtějí jí poskytnout terapii a vzdělání, aby se stala normální.

Neuvědomují si, že autismus je poselství a Ivy je ambasadorka. Své poselství ale nesděluje slovy, protože Ivy nepoužívá verbální komunikaci. Sdílí svou moudrost prostřednictvím toho, kým je. A takto mluví Ivy:

Ivy neříká čas, nehraje si s hračkami ani nepoužívá předměty „typickým“ způsobem.

Ivy není zdvořilá, neusmívá se, když není šťastná, necítí se smutná jen proto, že vy.

Ivy často mává rukama, třese se, chodí pozpátku, točí se v kruzích a blábolí si pro sebe.

Ivy omezuje příjem potravy na několik věcí a odmítá jíst téměř vše, co jí „typické“ dítě.

Ivy se nehodí do běžných školních tříd a potřebuje velmi individuální speciální vzdělávání založené na potřebách.

Ivy ví něco, co já nevím. Kdybych věděl, co ví Ivy, věděl bych, jako Ivy, že i já jsem Bůh. A kdybych to věděl...

Poznal bych sám sebe na základě toho, co přichází zevnitř, a ne na základě společenského vlivu, který mi říká, že jsem nebo nejsem nebo bych měl být.

Cítil bych čistou, nefalšovanou radost z obyčejných věcí, vlajících a třesoucích se a točících se a zpívajících, bez ohledu na to, jak směšně jsem připadal těm, kteří ještě nevěděli, že i oni jsou Bůh.

V každém předmětu a situaci bych viděl svět nekonečných možností a omezené interpretace a představy všech ostatních by neměly žádný vliv na to, čeho bych s tím mohl dosáhnout.

Spal jsem, když jsem byl unavený, probouzel jsem se, když jsem byl osvěžený, jedl jsem, když jsem měl hlad, a pil jsem, když jsem měl žízeň, jedl jsem jen to, co mi vyhovovalo, a omezoval jsem vystavení toxinům otráveného světa.

Zamračil jsem se, když jsem byl nešťastný, a usmál jsem se, jen když jsem cítil, jak ve mně stoupá radost a dožaduje se, aby se projevila na mé tváři.

Děkoval bych jen tehdy, když mi bylo dáno něco, čeho jsem si vážil, a trávil jsem čas jen tím, že bych měl více příležitostí zažít čistou, nefalšovanou radost.

Zaměřil bych se na to, abych uspokojil své potřeby a nechal ostatní převzít odpovědnost za naplnění svých potřeb.

Šel bych za věcmi, které mě vzrušovaly, a nikdy bych se neprojevil kvůli denní dávce sociálního podmiňování, které obětovalo potřeby mého těla, mysli a duše, aby mě nakazilo dostatečným množstvím programů, které skryjí svou jedinečnost a přinutí mě zapomenout, že i já jsem Bůh.

Nikdy bych nedovolil, aby názory, urážky, činy nebo bezmyšlenkovité komentáře ostatních ovlivnily to, co jsem věděl, že je pravda, že i já jsem Bůh.

Myslím, že vzhledem k tomu, jaký je dnešní svět, je nejvyšší čas naslouchat, když Ivy promluví.

Inspirováno Satinou Scottovou