Jak se Bůh dívá na poruchy příjmu potravy?

Jak se Bůh dívá na poruchy příjmu potravy?

Nedávno jsem na internetu četl jeden z těch článků „výzkumných pořadů“, které tvrdí, že poruchy příjmu potravy mají záhadné, neurčené biochemické příčiny. Kus byl plný dezinformací a nepodložených tvrzení, včetně následujících:

"...Na rozdíl od neurologické poruchy, která je obecně důsledkem specifické léze v mozku, porucha příjmu potravy pravděpodobně zahrnuje abnormální aktivitu distribuovanou v mozkových systémech. S rostoucím poznáním, že duševní poruchy jsou onemocnění mozku, stále více výzkumníků používá nástroje moderní neurovědy a moderní psychologie k lepšímu pochopení poruch příjmu potravy.

Ve skutečnosti lze domněnku, že poruchy příjmu potravy jsou způsobeny chemickou nerovnováhou nebo abnormální mozkovou aktivitou, poměrně snadno vyvrátit. Jen se zaměřím na nedostatek důkazů pro tato tvrzení a pak přejdu ke skutečnému základnímu problému.

1.) NEEXISTUJE ŽÁDNÝ biochemický důkaz za 2 desetiletí výzkumu, který by kdy naznačoval, že poruchy příjmu potravy jsou způsobeny chemickou nerovnováhou, genetickými mutacemi, patogeny nebo jinými neurologickými abnormalitami;

2.) SSSI ani psychofarmaka (různé formy antidepresiv) nikdy neprokázaly žádný vliv na poruchy příjmu potravy;

3.) Antidepresiva nepomáhají ani depresivním lidem, ať už mají poruchu příjmu potravy nebo ne. Studie z roku 2000 v American Journal of Psychiatry následující po Prozacu a Selexoru ukázala, že 24 % psychiatrických pacientů, kterým byla předepsána medikace, dobře reagovalo na bylinný lék z třezalky tečkované; 25 % na Zoloft a 30 % na placebo. Takže cukrová pilulka se ukázala být užitečnější než léky.

Otázka „chemické nerovnováhy“ je tak trochu scénář slepice a vejce. Vzhledem k tomu, že je známo, že závislosti vyživují endorfiny, mozkové „centrum potěšení“, je možné, že návykové účinky obvyklého opojení změnily chemii mozku. Když se bulimička znovu učí, jak jíst, musí bojovat s velmi skutečnými touhami po jídle a v podstatě „přepojit“ svůj mozek. To však v žádném případě nenaznačuje, že bulimické chování bylo způsobeno chemickými abnormalitami. Spíše, jako u drogově závislého, označuje chemickou závislost způsobenou chováním (spíše než naopak).

Navíc, pokud jsou si psychiatři tak jisti, že poruchy příjmu potravy jsou „nemoci“, proč je diagnóza založena pouze na příznacích? Jaké diagnostické testy se používají k určení údajně abnormální mozkové aktivity? Počítačová tomografie? MRI? Krevní test? Biopsie? Vzorky tkání? Ne. Absolutně nic. Pokud jsou tyto poruchy příjmu potravy jen „nemoci“, proč se lidé, kteří je přenášejí, cítí za své chování provinile? Cítili by se provinile, kdyby měli plané neštovice nebo rakovinu? Nebo by to mohlo být tak, že hluboko uvnitř vědí, že dělají něco špatně, i když si nejsou zcela jisti důvody svého nutkání?

Protože jsem věděl, že jsem biblický poradce a napsal jsem knihu o biblické reakci na závislost na jídle, správce fóra, kde byl tento konkrétní článek zveřejněn, mě požádal, abych napsal článek o Božím pohledu na poruchy příjmu potravy. Dovolte mi na úvod říci, že Boží pohled na poruchy příjmu potravy je stejný jako jeho pohled na všechny ostatní závislosti: nazývá to hřích. Hřích jsou činy, slova nebo myšlenky, které jdou proti Boží vůli a charakteru. Závislost určuje živothřích.

Přejmenování „hříchu“ na „nemoc“ nebo „nemoc“ je pokusem zbavit se osobní odpovědnosti za chování. Harold Hughes, kongresman z Iowy, který prosazoval zdravotní pojištění pro léčbu alkoholismu, připustil, že agresivní kampaň Americké psychiatrické asociace, která měla označit alkoholismus za „nemoc“, nebyla ničím jiným než pokusem přimět zdravotní pojišťovny, aby hradily léčbu, aby selhávající nemocnice udržely nad vodou. (Mimochodem, fungovalo to. Více než polovina výdajů na zdravotní pojištění jde nyní na „duševní“ péči.) Ti, kteří svou vazbu na drogy, alkohol nebo jídlo považují za „nemoc“, mají fatalistické sklony věřit, že se „nikdy“ neuzdraví; vždy v uzdravení." Naproti tomu, když uznáme, že toto chování je vzpourou proti Bohu, k jehož obrazu jsme stvořeni, a nazveme to, jak to je – hřích – můžeme mít velkou naději! Už víme, jaká je odpověď – pokání.

Anorexie a bulimie jsou duševní choroby, které se maskují jako fyzické nemoci. Z tohoto důvodu se dokonce domnívám, že termín"Rekreace"je trochu nepřesné a tak se tomu snažím vyhýbat.Obnovit semá konotaci rekonvalescence a pasivního zlepšování typické pro fyzické onemocnění. Doufám, že vás naučím, jak to udělatlitovat, aby tě Bůh obnovil. Protože Bible mluví o překonání hříchu, můžeme zde tento termín také použít. Kristus slibuje vítězství všem, kdo jsou v něm, a to je náš konečný cíl.

Závislosti opravdu jsounaučené chování, což může býtnekvalifikovaný. Snad se všichni shodneme na tom, že sebedestruktivní chování je hříšné. Viděl jsem 1. Korintským 6:19,"Copak nevíš, že tvé tělo je chrámem Ducha svatého?"vytržené z kontextu a neustále argumentující proti všemu, od piercingu po pojídání chipsů, ale nemyslím si, že by bylo namáhavé to aplikovat na poruchy příjmu potravy. Bible vždy zmiňuje „obžerství“ v negativním světle (viz Deuteronomium 21:20; Přísloví 23:21; Matouš 11:19; Titovi 1:12). V 1. Korintským 6:20 Pavel dále říká:"Proto cti Boha svými těly."Později ve stejném dopise říká:"Ale cokoli děláte, ať jíte nebo pijete, čiňte to ke slávě Boží."(1. Korinťanům 10:31). Ctí nebo oslavuje bulimické chování Boha? Ukazuje to sebeovládání?
Zeptejte se sami sebe upřímně:Považuji své chování (hltání, čištění, hladovění nebo přejídání) za hříšné?Pokud ano, jste opravdu v pořádku s tím pokračovat? Biblická poradkyně a autorka Martha Peaceová to říká takto: „Bulimie je špatná ze dvou důvodů: Za prvé, může způsobit vážné zdravotní problémy, jako je poškození jícnu a zubů, je to nedostatek sebekontroly a chtít být tak hubený, že jste ochotni hřešit, je modloslužba.“

V 1. Korintským 6:9-11 nám Pavel dává seznam lidí, kteří, pokud budou pokračovat ve svém hříšném způsobu života, který si zvolili, nezdědí království Boží. Svou litanii životodárných hříchů doplňuje připomenutím Korinťanům"A to byli někteří z vás."Mluví o křesťanech, kteří předtím, než uvěřili v Krista a odvrátili se od svých hříšných cest, byli ovládáni věcmi jako alkohol, chamtivost a homosexualita. „Zboží“ je minulý čas. Tento životní styl opustili. Jestliže nám Bůh přikazuje, abychom činili pokání, a Písmo nám říká, že když jsme v Kristu, hřích už nás nemá moc ovládat, pak musí být možné „odložit“ závislost a „obléknout si“ svobodu. Bůh od nás nežádá nic, co bychom nemohli dát, a skrze Kristovu smrt na kříži již Jeho děti dosáhly dokonalé svatosti. Proto jsme nabádáni ve Filipským 3:16,„udělejte spravedlnost tomu, čeho jsme již dosáhli“.To zahrnuje pokání z modlářských hříchů anorexie a bulimie.

Inspirováno Marií Notchevovou