Změna osobnosti: Pět příznaků frontotemporální demence

Změna osobnosti: Pět příznaků frontotemporální demence

Frontotemporální demence (FTD) je jednou ze vzácnějších forem demence a v posledních letech se jí dostalo větší pozornosti, zejména u vysoce sledovaných případů, jako je případ amerického herce Bruce Willise. Tento konkrétní typ demence není charakterizován ztrátou paměti jako známější Alzheimerova demence. Místo toho se stává viditelným prostřednictvím vážných změn v osobnosti a chování postižené osoby, což činí porozumění a podporu zvláště náročným pro příbuzné.

Frontotemporální demence je důsledkem odumírání nervových buněk ve frontální a temporální oblasti mozku, což postihuje především emocionální a interpersonální dovednosti postižených. Příčina buněčné smrti je stále z velké části neprozkoumaná. V některých případech může hrát roli genetický faktor, kdy změny v genomu vedou ke zvýšenému riziku. Onemocnění postihuje muže i ženy přibližně ve stejné míře a může se objevit ve velmi mladém věku, někdy i pod 30 let.

Typické příznaky frontotemporální demence

Mezi časné příznaky, které často přitahují pozornost, patří ztráta empatie a znatelný stav apatie. Výsledkem může být sociální izolace, protože postižení se často stahují od přátel a rodiny. Impulzivní a nevhodné chování spojené s agresí navíc není neobvyklé. Tyto změny chování jsou obzvláště znepokojivé a mohou extrémně ztížit soužití s ​​postiženou osobou.

• Empathieverlust
• Apathie und Gleichgültigkeit
• Enthemmung, auch in sexueller Hinsicht
• Aggressives, gereiztes und unangemessenes Verhalten
• Taktlosigkeit

Tyto příznaky mohou být pro členy rodiny velmi znepokojivé. Prožívají bolestivou proměnu osoby, kterou kdysi znali. Příbuzní jsou často konfrontováni s pocitem bezmoci, protože emocionalita a kontakt s blízkými jsou značně omezeny.

Diagnostika frontotemporální demence není snadná. Symptomy jsou často nesprávně interpretovány jako výraz jiných duševních chorob, jako je mánie nebo schizofrenie. Je zásadní, aby lékaři provedli důkladnou anamnézu, včetně pozorování a zpráv od příbuzných. To pomáhá vyvodit správné závěry a vyhnout se chybné diagnóze. Diagnostické postupy zahrnují jednoduché testy, jako je Mini-Mental Status Test nebo specifické inventarizační testy, které se zaměřují na chování.

Náročnost takové diagnózy je značná, protože změny v chování a osobnosti často nejsou bezprostředně spojeny s prohlášením o formě demence. To může být frustrující pro lékařskou profesi i pro postižené a jejich rodiny.

Navzdory významným problémům, které s sebou diagnóza demence přináší, je důležité, aby postižení měli osobní cíle a realizovali svá poslední přání. Příbuzní mohou hrát důležitou roli poskytováním podpory a vedení. Je vhodné řešit finanční záležitosti včas a vést otevřený dialog, který usnadní přechod do této obtížnější životní fáze.

Celkově frontotemporální demence bohužel ukazuje, jak hluboce může nemoc ovlivnit celý život člověka a jeho příbuzných. Je nezbytné, aby společnost rozvíjela porozumění výzvám spojeným s touto a dalšími formami demence. Znalost příznaků a jejich účinků je prvním krokem k uspokojení potřeby pomoci a poskytnutí potřebné podpory jak postiženým, tak jejich rodinným příslušníkům.