Stimulace vagusového nervu vykazuje trvalý přínos u deprese rezistentní na léčbu

Stimulace vagusového nervu vykazuje trvalý přínos u deprese rezistentní na léčbu

Dvouletá data ukazují, že přidání VNS ke standardní péči může mít za následek trvalé symptomy, funkci a kvalitu života u jedné z nejobtížněji léčitelných populací deprese.

Studie: Trvanlivost přínosu stimulace vagusového nervu u výrazné deprese rezistentní na léčbu: zpráva ze studie RECOVER. Fotografický kredit: BigBlueStudio/Shutterstock.com

V nedávno zveřejněné studii vInternational Journal of NeuropsychopharmacologyVýzkumníci charakterizovali funkci, depresivní symptomy a kvalitu života (QoL) během dvou let stimulace vagusového nervu (VNS) u jedinců s těžkou chronickou depresí rezistentní na léčbu (TRD).

Vysoká odolnost vůči léčbě omezuje dlouhodobé následky deprese

Většina lidí s velkou depresivní poruchou se zlepší po jednom až třech pokusech o léčbu antidepresivy, ale u 18 až 33 % pacientů se tak nestane. Jedinci s obtížně léčitelnou depresí nebo TRD mají větší pravděpodobnost hospitalizace, relapsů, postižení a pokusů o sebevraždu než ti, kteří reagují na léčbu.

TRD představuje dvě základní výzvy: dosažení a udržení přínosu, zejména u pacientů s dlouhým trváním onemocnění a mnoha neúspěšnými pokusy o léčbu.

Pravděpodobnost symptomatického zlepšení se snižuje s rostoucí rezistencí na terapii. Stejně tak pravděpodobnost, že přínos přetrvá, klesá s rostoucí rezistencí na léčbu.

Pro TRD je posouzení trvání počátečního přínosu zásadní pro posouzení klinického dopadu léčby u pacientů, u kterých je pravděpodobnější, že o ni přijdou v důsledku chronického onemocnění a předchozí nereakce.

Studie RECOVER sleduje dlouhodobé výsledky během probíhající VNS

V této studii výzkumníci hodnotili klinické výsledky po VNS u jedinců s TRD. První fáze trojitě zaslepené randomizované studie RECOVER hodnotila bezpečnost a účinnost dodatečné terapie VNS po dobu 12 měsíců u pacientů s TRD a přiřadila jim buď další aktivní nebo falešnou terapii VNS spolu s obvyklou péčí (TAU).

Po 12měsíční zaslepené fázi dostali všichni účastníci kromě TAU otevřené aktivní VNS. Analýza se zaměřuje na výsledky během probíhající léčby bez kontrolního stavu.

Současná analýza zahrnovala účastníky randomizované k aktivní VNS po dobu prvních 12 měsíců. Závažnost příznaků deprese byla hodnocena pomocí klinického hodnocení a self-reported Quick Inventory of Depressive Symptomatology (QIDS) a Montgomery, Åsberg Depression Rating Scale (MADRS).

Pro každou stupnici byla částečná odpověď (PR) nebo odpověď definována jako snížení o ≥ 30 % nebo ≥ 50 % oproti výchozí hodnotě. Skóre ≤5 na škále QIDS a ≤9 na škále MADRS indikovalo remisi.

Pro tyto škály byl významný přínos (MB) synonymem PR a významný přínos (SB) byl synonymem odezvy. K posouzení celkového psychiatrického stavu byla použita škála Clinical Global Impression, Improvement (CGI-I) se skóre ≤3, ≤2 a 1 indikující MB, SB a remisi.

K hodnocení kvality života byla použita podskupina QoL Enjoyment and Satisfaction Questionnaire a poskytla minimální klinicky významný rozdíl (MCID) zvýšení o 11,89 % oproti výchozí hodnotě, což ukazuje na MB.

Vliv deprese na denní aktivity byl hodnocen pomocí položky 6 Dotazníku pracovní produktivity a zhoršení aktivity, přičemž MB byla definována jako snížení o dva nebo více bodů.

Všechna měření byla sloučena do jediné složené metriky s hodnotou 0,3 na základě počtu domén obsahujících jeden MB. Složené skóre 0 indikovalo žádný významný přínos (NB), 1 indikovalo MB a 2 nebo 3 indikovalo SB. Míry každého výsledného měření byly stanoveny 12, 18 a 24 měsíců po randomizaci.

Trvanlivost přínosu byla odhadnuta jako podíl účastníků s ≥ MB ve 12 měsících, kteří si alespoň udrželi tento stav v 18 a 24 měsících. Naproti tomu podíl účastníků s MB nebo SB ve 12 měsících, ale s NB v pozdějších časových bodech, odrážel ztrátu přínosu. Kromě toho podíl účastníků s SB ve 12 měsících, ale NB v pozdějších časových bodech, naznačoval relaps. Přínos byl hodnocen také u pacientů s NB ve 12. měsíci.

U většiny pacientů byl významný přínos zachován po dobu dvou let

Studie se zúčastnilo 214 účastníků s průměrným věkem 55,2 let. Nejvíce účastníků byly ženy (68 %) a nezaměstnané (72 %). Studovaná populace strávila 52,6 % svého života s depresivní nemocí, selhala vícenásobná předchozí antidepresivní a intervenční léčba, měla velmi špatnou kvalitu života a byla funkčně poškozena.

Po 12 měsících dosáhlo 80 % vzorku alespoň MB na třípoložkovém složeném měření. V 18 a 24 měsících dosáhlo alespoň MB 83,6 % a 82,4 % vzorku.

Z účastníků, kteří byli v remisi po 12 měsících, si přibližně 59 % až 66 % udrželo remisi po 18 měsících a přibližně 48 % až 70 % udrželo remisi po 24 měsících. Napříč všemi ukazateli výsledků zaznamenalo přibližně 17 % účastníků ztrátu přínosu po 18 měsících a 19 % po 24 měsících.

Četnost relapsů byla 6,7 ​​% po 18 měsících a 7,8 % po 24 měsících. Kromě toho mnoho účastníků s NB dosáhlo alespoň MB v pozdějších časových bodech po 12 měsících, přičemž přibližně třetina dosáhla zlepšení po 18 měsících a téměř 38 % po 24 měsících.

VNS vykazuje trvalý přínos u deprese vysoce odolné vůči léčbě

Celkově vzato, významná část jedinců s TRD léčených TAU a VNS dosáhla přínosu z hlediska symptomů, funkčních ukazatelů a měření kvality života po 12 měsících. Přibližně 80 % účastníků, kteří dosáhli alespoň MB za 12 měsíců, si udrželo alespoň MB v následujících 12 měsících, přičemž pokračovali v dalších VNS.

Podskupina účastníků (přibližně 38 %), kteří nedosáhli MB ve 12 měsících, dosáhla tohoto stavu ve 24 měsících. Míra ztráty výkonu byla nízká a relapsy byly vzácné.

Autoři poznamenávají, že trvalé a objevující se přínosy nebyly vysvětleny změnami v souběžné medikaci nebo expozicí jiné intervenční léčbě, což podporuje trvanlivost výsledků spojených s VNS v populaci s výjimečně vysokou rezistencí na léčbu a chronickou chorobou.

Stáhněte si svou kopii PDF nyní!

Zdroje: