Řešení autismu a obsedantně kompulzivní poruchy

Řešení autismu a obsedantně kompulzivní poruchy

Není neobvyklé, že rodiče přemýšlejí, zda jejich dítě nemá jednu, ale hned dvě poruchy – autismus a obsedantně kompulzivní poruchu.

OCD je neurologická porucha, která způsobuje obsedantní myšlenky a chování a může významně narušit život člověka. Obsedantně-kompulzivní porucha se skládá ze dvou hlavních prvků: myšlenek nebo obsesí a nutkání nebo chování.

Obsese jsou prožívány jako myšlenky, obrazy nebo impulsy a mohou být trvalé. Nutkání je opakující se chování, ke kterému se postižená osoba cítí nucena, ať už chce nebo ne. Provádění opakujícího se chování se obvykle provádí za účelem snížení stresu nebo zastavení konkrétní události.

Je běžné, že lidé s poruchou autistického spektra také vykazují opakující se chování a mají opakující se myšlenky, podobné těm, kteří trpí obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD). Obsedantně-kompulzivní porucha je porucha, při které se pacienti se svými příznaky obecně cítí nepříjemně a přejí si, aby se jich mohli zbavit. Na druhou stranu děti s autismem se obvykle nezajímají o své různé obsese nebo chování a mohou je dokonce považovat za uklidňující, což zvyšuje jejich frekvenci jako uklidňující mechanismus ve stresových situacích.

Existují dvě možné léčby autismu a OCD: behaviorální terapie a léky. Tyto dvě formy terapie jsou často předepisovány společně.

Nejběžnějším typem léků předepsaných k léčbě OCD u autistických jedinců jsou SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). SSRI jsou antidepresiva, u kterých se také ukázalo, že jsou užitečné při snižování OCD chování. Mohou však mít některé závažné vedlejší účinky, včetně zvýšeného rizika sebevraždy. Rodiče, jejichž děti užívají SSRI, by měli pečlivě sledovat chování a cokoliv neobvyklého hlásit lékaři.

Behaviorální terapie může být dalším způsobem, jak omezit opakující se chování. Neexistuje však jediná léčba, která by se ukázala jako trvale účinná ve všech případech autismu. Je to proto, že žádné dva případy autismu nejsou úplně stejné.

Proto se před volbou behaviorální terapie k řešení autismu a obsedantně-kompulzivní poruchy obvykle provádí IQ test a/nebo test funkční kognitivní úrovně. Aplikovaná analýza chování (ABA) funguje dobře u dětí s nižší funkcí nebo u mladších dětí a kognitivně behaviorální terapie může vykazovat dobré výsledky u dětí s autismem s vyšší funkcí a verbálnějších projevů.

Pro optimální výsledky se často doporučuje kombinovat behaviorální léčbu a léky. Lék je obvykle předepsán, aby pomohl dítěti stát se otevřenější behaviorální terapii. Vzhledem k tomu, že behaviorální terapie může být náročná – zejména proto, že většina dětí nepovažuje své chování OCD za nežádoucí – léčba může znamenat rozdíl tím, že povzbudí děti, aby byly otevřené navrhovaným změnám.

Zatímco autismus a obsedantně-kompulzivní porucha se mohou vyskytovat u stejné osoby, děti s autismem mnohem častěji vykazují chování, které je podobné chování obsedantně-kompulzivní poruchy, ale ve skutečnosti je součástí jejich symptomů autismu a není samostatným případem obsedantně-kompulzivní poruchy. Předpokládá se však, že autismus a opakující se myšlenky a chování založené na obsedantně-kompulzivní poruše jsou v raných fázích vývoje dost podobné, ale v průběhu času se liší, protože často plní různé funkce v rámci těchto dvou poruch.

Včasná léčba autismu a OCD by měla být prioritou, aby se zajistilo, že pravidelné dětství a životní zkušenosti, jako je vzdělávání v raném dětství, budou probíhat hladce. Obecně platí, že čím méně obsedantně-kompulzivních příznaků dítě s autismem má, tím pozitivnější budou jeho vzdělávací a životní zkušenosti.

Pokud si myslíte, že vaše dítě má OCD, kontaktujte svého lékaře, abyste prodiskutovali diagnózu a možnosti léčby.

Inspirováno Rachel Evansovou