Poruchy příjmu potravy: Rodiče se podělili o to, co si přáli mít, když měli podezření na anorexii

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am

V průběhu let jsem mluvil s rodiči, kteří často říkají: „Kéž bych měl...“ Existují rodiče, kteří chtějí, aby se ostatní poučili z jejich zkušeností. Doufají, že zachrání další rodiny před tím, co oni. Myslel jsem, že by vám mohlo pomoci slyšet, co někteří z nich řekli: Zaprvé bych si přál, abych trochu více věřil sobě a svým instinktům. Napadlo mě, jestli je tam vůbec nějaký problém. Chvíli jsem tušil, že věci nejsou úplně v pořádku, ale nechtěl jsem tomu čelit. Druhý Pokud...

Ich habe über die Jahre mit Eltern gesprochen, die oft sagen: „Ich wünschte ich hätte…“ Es gibt Eltern, die möchten, dass andere aus ihren Erfahrungen lernen. Sie hoffen, andere Familien davor zu bewahren, das durchmachen zu müssen, was sie getan haben. Ich dachte, Sie finden es hilfreich zu hören, was einige von ihnen zu sagen haben: Zuerst Ich wünschte, ich hätte mir und meinen Instinkten etwas mehr vertraut. Ich fragte mich, ob es überhaupt ein Problem gab. Ich hatte den Verdacht, dass die Dinge für eine Weile nicht ganz richtig waren, aber ich wollte mich dem nicht stellen. Zweite Wenn …
V průběhu let jsem mluvil s rodiči, kteří často říkají: „Kéž bych měl...“ Existují rodiče, kteří chtějí, aby se ostatní poučili z jejich zkušeností. Doufají, že zachrání další rodiny před tím, co oni. Myslel jsem, že by vám mohlo pomoci slyšet, co někteří z nich řekli: Zaprvé bych si přál, abych trochu více věřil sobě a svým instinktům. Napadlo mě, jestli je tam vůbec nějaký problém. Chvíli jsem tušil, že věci nejsou úplně v pořádku, ale nechtěl jsem tomu čelit. Druhý Pokud...

Poruchy příjmu potravy: Rodiče se podělili o to, co si přáli mít, když měli podezření na anorexii

V průběhu let jsem mluvil s rodiči, kteří často říkají:„Kéž bych měl…“Jsou rodiče, kteří chtějí, aby se ostatní poučili z jejich zkušeností. Doufají, že zachrání další rodiny před tím, co oni.

Myslel jsem, že by pro vás mohlo být užitečné slyšet, co někteří z nich řekli:

PrvníPřál bych si, abych trochu více věřil sobě a svým instinktům. Napadlo mě, jestli je tam vůbec nějaký problém. Chvíli jsem tušil, že věci nejsou úplně v pořádku, ale nechtěl jsem tomu čelit.

DruhýKdyž jsem se setkala s poruchou příjmu potravy, bylo mi kvůli dceři špatně. Bojovala a já chtěl všechno zlepšit. Takže byly chvíle, kdy jsem váhala, co nebo kdy má jíst.

Jde o to, aby se cítila „vše lépe“ a souhlasil s jejím argumentem, že by bylo lepší, kdybych ji nechal samotnou. To nebyla pravda. Potřebovala, abych za ni bojoval.

TřetíPřál bych si, abych dříve pochopil chaos v její hlavě a to, jak potřebuje, abychom převzali odpovědnost. Změnilo to, když jsme jí začali připravovat jídlo pro ni a vzali jsme jí některé možnosti.

Rady, které by tito rodiče dali:

• Převezměte zodpovědnost a bojujte za ni, i když sama za sebe bojovat neumí. Pokud svůj boj směřuje proti vám, neberte si to osobně.

• Považujte to za nemoc. Nedělejte to jinak, než kdybyste svému diabetickému dítěti museli dávat injekci nebo kontrolovat, co jí, aby neupadlo do šoku nebo do kómatu.

• Pokud je to možné, střídejte se s druhým rodičem nebo pečovatelem, abyste nemuseli být vždy tím „špatným“ rodičem. To vám umožní na chvíli odejít, takže až na vás přijde řada, budete zase silní.

• Buďte na stejné vlně, pokud jde o očekávání od vaší dcery a od sebe navzájem. Dost je bojů, nebojujte také se svým partnerem.

• Komunikujte se svým partnerem a získejte pomoc pro vás všechny. Rodinná terapie nebo párové poradenství je skvělý způsob, jak se vypořádat se vším napětím. Také vám pomůže identifikovat některé základní věci, které se dějí u vás doma.

Inspirováno Lynn A Moore