Kombinace ozařování a systémové terapie může prodloužit přežití pacientů s pokročilým karcinomem jater

Kombinace ozařování a systémové terapie může prodloužit přežití pacientů s pokročilým karcinomem jater

Přidání radiační terapie k systémové léčbě u pacientů s pokročilým karcinomem jater může prodloužit celkové přežití a oddálit progresi nádoru, aniž by to ovlivnilo kvalitu života pacientů, ukazuje randomizovaná klinická studie fáze III. Výsledky naznačují, že radioterapie by měla být standardní léčebnou možností pro pacienty s karcinomem jater, u nichž resekce a další standardní lokálně-regionální terapie nejsou možností. Výsledky studie NRG Oncology/RTOG 1112 (NCT01730937) budou dnes prezentovány na výročním zasedání Americké společnosti pro radiační onkologii (ASTRO).

Přidání radiační terapie k systémové terapii oddálilo progresi nádoru a prodloužilo přežití bez zvýšení vedlejších účinků. Ve všech ohledech se zdá, že kombinace radiační terapie a sorafenibu je účinnější než samotný lék.“

Laura A. Dawson, MD, FASTRO, hlavní autorka studie

Laura A. Dawson je profesorkou radiační onkologie na Univerzitě v Torontu a praktikující radiační onkologie na Princess Margaret Cancer Centre/University Health Network v Torontu.

Rakovina jater je jednou z nejčastěji diagnostikovaných rakovin a je celosvětově třetí nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu. Incidence hepatocelulárního karcinomu (HCC), nejběžnějšího typu rakoviny jater, se ve Spojených státech od roku 1980 více než ztrojnásobila a zvýšila se také úmrtnost, a to navzdory rostoucí dostupnosti screeningu a lepší léčbě nemocí, které zvyšují riziko rakoviny jater.

Systémová terapie je standardem péče o pacienty s HCC, kteří nejsou způsobilí pro chirurgickou resekci nebo jinou invazivní léčbu. Rostoucí počet studií však ukazuje na přínos radiační terapie pro tyto pacienty. Studie vedené Dr. Dawsonem je první severoamerickou randomizovanou studií zaměřenou konkrétně na roli radiační terapie u těchto pacientů.

Účastníci studie zahrnovali 193 pacientů (177 vhodných k analýze) s novým nebo rekurentním pokročilým HCC, kteří nebyli způsobilí pro chirurgickou resekci nebo jinou standardní lokální nebo regionální terapii kvůli základním klinickým faktorům nebo proto, že se jejich rakovina po standardní terapii znovu objevila. Většina pacientů měla invazi rakoviny do jaterní vaskulatury (špatný prognostický faktor) a malý počet měl metastázy mimo játra. Střední věk byl 66 let (rozmezí 27–84).

Účastníci studie byli randomizováni na 23 místech ve Spojených státech a Kanadě, aby dostávali buď samotný sorafenib, nebo stereotaktickou tělesnou radiační terapii (SBRT) následovanou sorafenibem. Sorafenib byl na začátku studie standardní systémovou terapií. SBRT byl podáván v pěti frakcích po dobu pěti až deseti dnů, s celkovými dávkami v rozmezí od 27,5 do 50 Gy, individuálně pro každého pacienta na základě klinických faktorů.

Celkové přežití bylo delší u pacientů, kteří dostávali kombinaci SBRT a sorafenibu, než u pacientů, kteří dostávali samotný sorafenib (15,8 vs. 12,3 měsíce; jednostranné p = 0,055). Rozdíl byl statisticky významný po kontrole klinických prognostických faktorů, jako je výkonnostní stav a stupeň vaskulární invaze (p = 0,042).

"Bylo poněkud ambiciózní navrhnout studii s celkovým přežitím jako primárním koncovým parametrem, ale když jsme navrhli studii, byly pro tyto pacienty k dispozici omezené systémové terapie a z předchozího výzkumu jsme měli silné signály, že přidání SBRT k sorafenibu by se mělo zlepšit." kontrolu nádoru a vedou ke zlepšení přežití," řekl Dr. Dawson. "Nyní můžeme bez váhání říci, že radioterapie je účinnou léčbou pro pacienty s neresekovatelnou rakovinou jater. Výsledky byly lepší u pacientů léčených SBRT, a to i přes plánované zpoždění zahájení léčby sorafenibem.“

Přežití bez progrese se zlepšilo přidáním SBRT, z 5,5 měsíce u samotného sorafenibu na 9,2 měsíce u kombinované terapie (HR = 0,92, p < 0,001). Pacienti v rameni s kombinací také zaznamenali delší intervaly před progresí rakoviny (18,5 vs. 9,5 měsíce; HR = 0,69, p = 0,034).

Vedlejší účinky související s léčbou se mezi léčebnými skupinami významně nelišily. Závažné nežádoucí příhody (tj. stupeň 3 nebo vyšší) se vyskytly u 42 % pacientů ve větvi se sorafenibem a u 47 % pacientů ve větvi SBRT/sorafenib a ve větvi se samotným sorafenibem došlo k jednomu úmrtí souvisejícímu s léčbou.

Zatímco studie byla navržena tak, aby sledovala pacienty po dobu pěti let, doktorka Dawsonová uvedla, že na své klinice nadále vidí dlouhodobé přínosy. "Někteří pacienti, kteří měli SBRT jako součást studie, se stále vracejí na moji kliniku více než pět let po léčbě a mají se velmi dobře."

Studie byla dokončena dříve, než se očekávalo, především kvůli změně standardní systémové léčby pokročilého HCC. Před rokem 2016 byl sorafenib jedinou léčbou první linie tohoto onemocnění schválenou FDA, ale od té doby bylo do standardu péče přijato několik cílených molekulárních léků a v poslední době i inhibitory imunitního kontrolního bodu.

Dr. Dawsonová řekla, že doufá, že výsledky podnítí zvýšený zájem o budoucí klinické studie, které prozkoumají výhody radiační terapie v kombinaci s novějšími lékovými terapiemi. "Existuje rostoucí počet preklinických a časných klinických studií, které naznačují, že SBRT může působit synergicky s imunoterapií a poskytovat pacientům více než aditivní přínos," poznamenala.

Další otevřené otázky se týkají optimálního dávkování a sledu radiační terapie s různými terapiemi a také potenciálního přínosu samotného ozařování pro pacienty, kteří nejsou kandidáty na standardní terapie.

Zdroj:

Americká společnost pro radiační onkologii

.