Úsměv může zlepšit vaši náladu, říkají vědci

Transparenz: Redaktionell erstellt und geprüft.
Veröffentlicht am

Když jsme šťastní, usmíváme se. Koutky našich úst se pohybují ven a nahoru, tváře se zvedají a kůže kolem očí se svrašťuje. Funguje to ale i naopak? Může úsměv ze svalů zlepšit naši náladu? Tato otázka je součástí dlouhodobé debaty mezi výzkumníky psychologie o tom, zda výrazy obličeje ovlivňují naše emocionální prožívání, což je myšlenka známá jako hypotéza zpětné vazby obličeje. V nedávném článku publikovaném v Nature Human Behavior mezinárodní spolupráce výzkumníků vedená výzkumníkem ze Stanfordu Nicholasem Colesem našla silný důkaz, že pózované úsměvy nás mohou skutečně učinit šťastnějšími. Efekt není dostatečně silný...

Wenn wir glücklich sind, lächeln wir. Unsere Mundwinkel bewegen sich nach außen und oben, unsere Wangen heben sich und die Haut um unsere Augen bildet Fältchen. Aber funktioniert es auch andersherum? Kann das Lächeln unserer Muskeln unsere Stimmung aufhellen? Diese Frage ist Teil einer langjährigen Debatte unter Psychologieforschern darüber, ob Gesichtsausdrücke unser emotionales Erleben beeinflussen, eine Idee, die als Gesichts-Feedback-Hypothese bekannt ist. In einem kürzlich in Nature Human Behavior veröffentlichten Artikel fand eine internationale Forscherkooperation unter der Leitung des Stanford-Forschers Nicholas Coles starke Beweise dafür, dass ein gestelltes Lächeln uns tatsächlich glücklicher machen kann. Der Effekt sei nicht stark genug, …
Když jsme šťastní, usmíváme se. Koutky našich úst se pohybují ven a nahoru, tváře se zvedají a kůže kolem očí se svrašťuje. Funguje to ale i naopak? Může úsměv ze svalů zlepšit naši náladu? Tato otázka je součástí dlouhodobé debaty mezi výzkumníky psychologie o tom, zda výrazy obličeje ovlivňují naše emocionální prožívání, což je myšlenka známá jako hypotéza zpětné vazby obličeje. V nedávném článku publikovaném v Nature Human Behavior mezinárodní spolupráce výzkumníků vedená výzkumníkem ze Stanfordu Nicholasem Colesem našla silný důkaz, že pózované úsměvy nás mohou skutečně učinit šťastnějšími. Efekt není dostatečně silný...

Úsměv může zlepšit vaši náladu, říkají vědci

Když jsme šťastní, usmíváme se. Koutky našich úst se pohybují ven a nahoru, tváře se zvedají a kůže kolem očí se svrašťuje. Funguje to ale i naopak? Může úsměv ze svalů zlepšit naši náladu?

Tato otázka je součástí dlouhodobé debaty mezi výzkumníky psychologie o tom, zda výrazy obličeje ovlivňují naše emocionální prožívání, což je myšlenka známá jako hypotéza zpětné vazby obličeje. V nedávném článku publikovaném v Nature Human Behavior mezinárodní spolupráce výzkumníků vedená výzkumníkem ze Stanfordu Nicholasem Colesem našla silný důkaz, že pózované úsměvy nás mohou skutečně učinit šťastnějšími.

Účinek není dostatečně silný, aby překonal něco jako deprese, řekl Coles, ale nabízí užitečné poznatky o tom, co jsou emoce a odkud pocházejí.

Emoce zažíváme tak často, že zapomínáme žasnout nad tím, jak neuvěřitelná tato schopnost je. Ale bez emocí není žádná bolest ani potěšení, žádné utrpení ani blaženost, žádná tragédie nebo sláva v lidské existenci. Tento výzkum nám říká něco zásadně důležitého o tom, jak tato emocionální zkušenost funguje.“

Nicholas Coles, Stanfordský vědecký pracovník

Psychologové si stále nejsou jisti, odkud tato centrální část lidského stavu pochází. Jedna z teorií říká, že naše vědomé prožívání emocí je založeno na pocitech v těle – myšlence, že například pocit zrychleného srdečního tepu vytváří část pocitu, kterému říkáme strach. Zpětná vazba obličeje byla často uváděna jako důkaz pro tuto teorii, ale některé nedávné experimenty ji zpochybnily.

Před dokončením tohoto projektu se Coles považoval v této věci za chovatele. Proběhl převratný výzkum zpětné vazby na obličeji, který naznačoval, že účastníci považovali komiks „The Far Side“ od Garyho Larsona za vtipnější, když drželi pero nebo tužku mezi zuby, aniž by se jich dotýkaly rty (což údajně aktivovalo stejné svaly jako úsměv). Ale v roce 2016 se 17 různých laboratoří pokusilo tyto výsledky reprodukovat a nepodařilo se jim reprodukovat, což hypotézu zpochybnilo.

Když Coles v roce 2019 provedl metaanalýzu předchozích studií na toto téma, která zahrnovala řadu různých metod, zdálo se, že jeho výsledky naznačují, že existují alespoň nějaké důkazy o zpětné vazbě obličeje. Rozhodl se tedy věc urovnat způsobem, který by přesvědčil skeptiky i věřící. Zorganizoval Many Smiles Collaboration, skupinu, která zahrnovala lidi na obou stranách problému, stejně jako ty, kteří stáli u plotu jako Coles, a společně vyvinuli metodologii, se kterou byli všichni spokojeni.

„Místo hádek a debat na Twitteru a v článcích v časopisech, které by zabraly desítky let a pravděpodobně by nebyly tak produktivní, jsme řekli: ‚Pojďme se prostě sejít a navrhnout něco, co by se líbilo oběma stranám‘,“ řekl Coles. "Pojďme najít způsob, jak potenciálně přesvědčit zastánce, že efekt není skutečný, a potenciálně přesvědčit kritiky, že efekt je skutečný."

Vědci vytvořili plán, který zahrnoval tři známé techniky určené k povzbuzení účastníků k aktivaci usmívajících se svalů. Třetina účastníků byla instruována, aby používala metodu pera v ústech, třetí byla požádána, aby napodobila výrazy obličeje na fotografiích usmívajících se herců, a poslední třetina byla instruována, aby posunula koutky rtů směrem k uším a zvedla tváře pouze za použití svalů v obličeji.

V každé skupině polovina účastníků splnila úkol při pohledu na šťastné obrázky štěňat, koťat, květin a ohňostrojů a druhá polovina jednoduše viděla prázdnou obrazovku. Viděli také tyto typy obrázků (nebo jejich nedostatek), zatímco byli instruováni, aby používali neutrální výrazy obličeje.

Aby výzkumníci zamaskovali cíl experimentu, přidali několik dalších malých fyzikálních úkolů a požádali účastníky, aby vyřešili jednoduché matematické problémy. Po každém úkolu účastníci hodnotili, jak se cítí šťastní.

Organizace Many Smiles Collaboration shromáždila data od 3 878 účastníků z 19 zemí. Po analýze svých dat vědci zjistili, že štěstí účastníků znatelně vzrostlo, když napodobovali úsměvné fotografie nebo si přitahovali ústa k uším. Ale podobně jako ve skupině z roku 2016 nezaznamenali výraznou změnu nálady mezi účastníky, kteří používali techniku ​​pera v ústech.

"Účinek nebyl tak spolehlivý u onemocnění v ústech," řekl Coles. "Nejsme si jisti proč. Když jsme šli do studie, předpokládali jsme, že všechny tři techniky vytvořily správnou konfiguraci svalů pro vyjádření štěstí. Našli jsme však důkazy, že stav tužky v ústech nemusí ve skutečnosti vyvolat výraz." "Je to velmi podobné úsměvu."

Například držení pera může vyžadovat určité množství zatnutí zubů, které se u skutečného úsměvu běžně nevyskytuje, což může být matoucí faktor. Nicméně důkazy z dalších dvou technik jsou jasné a poskytují přesvědčivý argument, že lidské emoce jsou nějak spojeny s pohyby svalů nebo jinými fyzickými vjemy.

"Délka úsměvu může lidi potěšit a svraštěné obočí rozzlobit; proto vědomé prožívání emocí musí být alespoň částečně založeno na fyzických pocitech," řekl Coles. "V posledních letech udělala věda krok zpět a několik kroků vpřed. Ale nyní jsme blíže než kdy jindy k pochopení základní části lidského stavu: emocí."

Zdroj:

Stanfordská univerzita

.