Cvičení po chemoterapii je klíčem k přežití rakoviny tlustého střeva, tvrdí studie

Cvičení po chemoterapii je klíčem k přežití rakoviny tlustého střeva, tvrdí studie

Mezinárodní studie ukazuje, že cvičení po chemoterapii u pacientů, kteří přežili rakovinu, může zvýšit jejich šance na porážku rakoviny tlustého střeva, což z ní dělá zásadní změnu pro dlouhodobé přežití.

Studie:Strukturovaný trénink po adjuvantní chemoterapii rakoviny tlustého střeva. Fotografický kredit: SimplyLove/Shutterstock.com

Aktuální New England Journal of Medicine Studie provedla randomizovanou studii fáze 3 s cílem posoudit, jak strukturované cvičební programy po adjuvantní chemoterapii ovlivňují delší přežití bez onemocnění u pacientů s kolorektálním karcinomem.

Rakovina tlustého střeva: konvenční léčba a relaps

Kolorektální karcinom, známý také jako kolorektální karcinom, je celosvětově třetím nejčastějším typem rakoviny a má vysokou úmrtnost. Pacientům s karcinomem tlustého střeva stadia III nebo vysoce rizikovým stadiem II se obvykle doporučuje operace a adjuvantní chemoterapie.

Krátce po operaci jsou tito pacienti léčeni kapecitabinem a oxaliplatinou (Capox), 5-fluorouracilem a oxaliplatinou (FOLFOX) nebo monoterapií fluoropyrimidinem po dobu tří až šesti měsíců. Kromě vedlejších účinků má tato léčebná strategie vysokou míru relapsů. Proto jsou naléhavě zapotřebí nové intervence ke zlepšení kvality života a přežití těchto pacientů.

Preklinické studie prokázaly příznivé účinky cvičení na snížení nádorového bujení. Observační studie také ukázaly, že pacienti s kolorektálním karcinomem, kteří se po léčbě věnují rekreační fyzické aktivitě, mají nižší riziko recidivy rakoviny a úmrtí.

Předchozí důkazy z observačních studií však nedokázaly prokázat definitivní kauzální vztah kvůli omezením v designu studie. Další výzkum je důležitý pro pochopení toho, jak cvičení zlepšuje výsledky kolorektálního karcinomu po operaci a adjuvantní chemoterapii.

O studiu

Canadian Cancer Trials Group (CCTG) zahájila studii Co.21 Colon Health and Lifelong Training Change (Challenge), jejímž cílem je porovnat účinky zdravotnických operačních materiálů (zdravotní výchova) nebo těchto materiálů v kombinaci se strukturovaným cvičebním programem (tréninkem) po dobu tří let u pacientů s kolorektálním karcinomem, kteří absolvovali adjuvantní chemoterapii.

Všichni účastníci dokončili resekci stadia III nebo vysoce rizikového adenokarcinomu tlustého střeva stadia II s následnou adjuvantní chemoterapií. Tito pacienti na začátku cvičili méně než 150 minut týdně cvičení střední až mírné intenzity.

Eastern Cooperative Oncology Group (ECOG) použila 5bodový přístup k posouzení úrovně postižení. Vyšší čísla na této škále indikovala větší postižení. Všichni způsobilí pacienti mohli absolvovat alespoň 6minutové testy chůze nebo dvě úrovně submaximálního testování na běžícím pásu.

Pacienti byli náhodně rozděleni do skupin zdravotní výchovy a cvičení v poměru 1:1. Pacienti zařazení do skupiny zdravotní výchovy obdrželi materiály týkající se pohybové aktivity a zdravé výživy. Naproti tomu ti ve skupině cvičení dostali stejné materiály a příručku pro cvičení pro pacienty, kteří přežili kolorektální karcinom. Účastníci cvičební skupiny také získali tříleté vedení od certifikovaného poradce pro pohybovou aktivitu.

Program podpory byl rozdělen do tří fází na základě časové osy a definované podpory. Během prvních šesti měsíců programu (fáze 1) se účastníci cvičebních skupin účastnili 12 povinných osobních sezení na podporu chování naplánovaných každé dva týdny, 12 povinných cvičebních sezení pod dohledem a dalších 12 cvičebních sezení pod dohledem během alternativních týdnů.

Během druhých šesti měsíců programu (fáze 2) se pacienti osobně nebo na dálku každé dva týdny účastnili a také jedno cvičení pod dohledem při osobní návštěvě.

Během posledních dvou let studie (fáze 3) byli pacienti povinni absolvovat 24 povinných měsíčních osobních nebo vzdálených sezení na podporu chování v kombinaci s cvičebním sezením pod dohledem, pokud byl pacient navštěvován osobně.

Tréninkový program byl zaměřen na zvýšení aerobního cvičení prostřednictvím alespoň deseti metabolických ekvivalentních úkolů (MET) v prvních dvou čtvrtletích. Cílem pak bylo toto zachovat nebo dále zvýšit během zbývajících 2,5 roku.

Výsledky studie

V letech 2009 až 2024 bylo rekrutováno 889 pacientů z 55 pracovišť v Kanadě a Austrálii. V této studii bylo 445 pacientů náhodně rozděleno do cvičební skupiny a 444 do skupiny zdravotní výchovy. Průměrný věk pacientů byl 61 let; 90 % kohorty mělo onemocnění stadia III a 61 % podstoupilo léčbu FOLFOX.

Během fáze 1 byly odhadnuty dodržování intervence a změny v dodržování fyzické aktivity na 83 % u 12 povinných sezení na podporu chování, 79 % u 12 povinných cvičení pod dohledem a 20 % u 12 doporučených cvičení pod dohledem.

Během fáze 2 se dodržování snížilo na 68 % u 12 povinných sezení na podporu chování a na 54 % u 12 doporučených školení pod dohledem. Míra dodržování fáze 3 byla 63 % u 24 povinných sezení na podporu chování a 44 % u 24 doporučených školení pod dohledem.

Regresní model ukázal, že pacienti ve skupině s cvičením si během tříleté intervence udrželi větší zlepšení než pacienti ve skupině se zdravotní výchovou. Tato zlepšení byla v souladu se střední až intenzivní fyzickou aktivitou, maximální spotřebou kyslíku a 6 minutami chůze.

Rozdíl ve volném čase a hlavní až velké rekreační fyzické aktivitě mezi skupinami se pohyboval od 5,2 do 7,4 MET hodin týdně. Předpokládaná maximální spotřeba kyslíku se zlepšila z 1,3 na 2.

7 ml/kg/min a rozdíl mezi skupinami ve vzdálenosti 6 minut chůze mezi 13 a 30 metry. Minimální rozdíly mezi skupinami byly pozorovány u tělesné hmotnosti nebo obvodu pasu.

Při střední době sledování 7,9 roku se u 93 a 131 pacientů ve skupině s cvičením a ve skupině zdravotní výchovy vyskytlo recidivující onemocnění, nový primární karcinom nebo úmrtí. To odpovídalo poměru rizika pro recidivu onemocnění, novou primární rakovinu nebo úmrtí 0,72, což ve prospěch cvičební skupiny.

Pozoruhodné je, že pětileté přežití bez onemocnění bylo významně delší ve skupině s cvičením (80,3 %) ve srovnání se skupinou s osvětou ke zdraví (73,9 %). Cvičební skupina také zlepšila celkové přežití s ​​poměrem rizik pro smrt 0,63. Osmileté celkové přežití bylo 90,3 % ve skupině s cvičením a 83,2 % ve skupině s výchovou ke zdraví.

Kromě toho pacienti ve skupině s cvičením vykázali větší zlepšení v subškále fyzického fungování než pacienti ve skupině s výchovou ke zdraví. Po šesti měsících bylo zlepšení v subškále fyzického fungování SF-36 7,1 bodu pro skupinu cvičení a 1,3 bodu pro skupinu výchovy ke zdraví. Tato vylepšení trvala tři roky.

Analýza bezpečnosti ukázala, že 82,0 % pacientů ve skupině s cvičením a 76,4 % ve skupině s výchovou ke zdraví zažilo alespoň jednu nežádoucí příhodu v jakékoli třídě.

Nežádoucí účinky pohybového aparátu se vyskytly u 18,5 % pacientů ve skupině s cvičením a u 11,5 % ve skupině s výchovou ke zdraví. Pouze 10 % muskuloskeletálních příhod ve cvičící skupině souviselo s cvičební intervencí. Tři nebo více nežádoucích účinků se vyskytlo u 15,4 % ve skupině s cvičením a 9,1 % ve skupině s výchovou ke zdraví.

Omezení studie zahrnují pomalý nábor, výběrové zkreslení směrem k pacientům s vyšší funkcí a nižší než očekávaný výskyt příhod. Cvičební skupině se také dostalo více sociálního kontaktu prostřednictvím podpory chování, což mohlo mít určitý vliv.

Kromě toho fyzická aktivita, kterou si sami uváděli, podléhá zkreslení vzpomínek. Studie nehodnotila, zda cvičení před chemoterapií nebo během ní přinese podobné nebo větší výhody. Cvičební program zahájený krátce po adjuvantní chemoterapii vedl k významně delšímu přežití bez onemocnění u pacientů s rakovinou tlustého střeva.

Výsledky také podporují lepší celkové přežití a fyzické funkce se zvýšenými muskuloskeletálními nežádoucími účinky.

Diplom

Programy strukturovaného cvičení zahájené brzy po chemoterapii významně zlepšily přežití bez onemocnění a celkové přežití u pacientů s kolorektálním karcinomem ve srovnání s pacienty, kteří absolvovali pouze standardní zdravotní výchovu.

To poskytuje účinnou, na důkazech založenou strategii pro přežití kolorektálního karcinomu a zdůrazňuje potřebu investovat do strukturovaných programů podpory chování, aby bylo možné pochopit všechny výhody.

Stáhněte si svou kopii PDF nyní!

Zdroje: