Monoklonální protilátka prasinezumab slibuje zpomalení rychlé progrese Parkinsonovy choroby

Monoklonální protilátka prasinezumab slibuje zpomalení rychlé progrese Parkinsonovy choroby

Ve studii nedávno zveřejněné v časopisePřírodní medicínavelký mezinárodní tým výzkumníků provedl průzkumnou analýzu, aby vyhodnotil, zda monoklonální protilátka prasinezumab, u níž bylo dříve pozorováno, že je účinná při zpomalování progrese motorických příznaků Parkinsonovy choroby, skutečně vykazuje výhody u podskupin pacientů s Parkinsonovou chorobou s rychle progresivní motorickou degenerací.

pozadí

Charakteristickým znakem Parkinsonovy choroby je agregace a-synukleinu, o kterém se předpokládá, že se šíří mezi neurony a přispívá k patogenezi Parkinsonovy choroby. Jednou z prvních terapeutických možností zaměřených na agregovaný α-synuklein byla monoklonální protilátka prasinezumab, která byla hodnocena ve fázi II klinických studií u pacientů s časnou Parkinsonovou chorobou, které byly součástí studie PASADENA.

Primárním cílovým parametrem studií fáze II studie PASADENA byla Jednotná škála hodnocení Parkinsonovy choroby společnosti Movement Disorder Society neboli skóre MDS-UPDRS. Ačkoli nebylo zjištěno, že monoklonální protilátka je účinná na všechny parametry MDS-UPDRS ve srovnání s těmi, kteří byli léčeni placebem, ti, kteří dostávali prasinezumab, vykazovali pomalejší progresi motorické degenerace. Kromě toho tým také věřil, že subškály MDS-UPDRS pravděpodobně nevykazují změny během krátkých období pozorování, jako je jeden rok.

O studiu

V této studii tým zkoumal vliv prasinezumabu na zpomalení progrese motorické degenerace u podskupin pacientů s Parkinsonovou nemocí trpících rychle progresivní formou onemocnění. Vzhledem k tomu, že subškály MDS-UPDRS nemusí vykazovat krátkodobé změny spojené s léčbou, sledování podskupin s rychle progredující formou Parkinsonovy nemoci by mohlo pomoci zlepšit poměr signálu k šumu a odhalit možné účinky léčby monoklonálními protilátkami.

Studie PASADENA sestávala ze tří léčebných terapií – placebo, 1 500 mg prasinezumabu a 4 500 mg prasinezumabu. Pacienti byli náhodně rozděleni do tří skupin po stratifikaci podle věku (nad nebo pod 60 let), pohlaví a použití inhibitorů monoaminooxidázy B. Pacienti, kteří na začátku užívali jiné symptomatické léky na Parkinsonovu nemoc, jako jsou agonisté dopaminu nebo levodopa, byli vyloučeni. V případech, kdy bylo použití těchto léků považováno za povinné, byla před zahájením léčby vypočtena skóre MDS-UPDRS.

Tato studie zkoumala účinek prasinezumabu u pacientů, kteří dostávali na začátku stabilní dávky inhibitorů monoaminooxidázy B a měli další ukazatele rychlejší progrese onemocnění. Analýzy šesti primárně předem specifikovaných subpopulací zvažovaných ve fázích I a II studie PASADENA zahrnovaly pouze výsledky čtyř subpopulací.

Subpopulace byly založeny na použití inhibitorů monoaminooxidázy B, stádium 2 nebo Hoehn a Yahr versus stádium 1 Parkinsonovy nemoci, ti s poruchou REM spánku nebo poruchou rychlého pohybu očí a bez nich a ti s difuzním maligním fenotypem versus nondifuzní maligní fenotyp.

Analýza byla také stratifikována do šesti exploračních subpopulací na základě věku, pohlaví, trvání onemocnění, věku v době diagnózy a motorických subfenotypů, jako je dominantní třes versus akinetická rigidní porucha chůze nebo porucha chůze s posturální nestabilitou. Kromě toho, protože předchozí studie neuváděly odpověď na dávku, byly pro analýzu kombinovány dvě léčebné skupiny sestávající z 1 500 mg a 4 500 mg prasinezumabu.

Výsledky

Výsledky naznačují, že prasinezumab je účinnější při zpomalování progrese motorických symptomů u pacientů s Parkinsonovou nemocí s rychle progredující formou onemocnění. Subpopulační analýzy odhalily, že pacienti s difuzními maligními fenotypy nebo pacienti užívající na začátku inhibitory monoaminooxidázy B, což jsou indikátory rychlé progrese onemocnění, vykazovali pomalejší známky motorické degenerace než pacienti s fenotypy, které nenaznačovaly rychlou progresi onemocnění Parkinsonovy choroby.

Skóre MDS-UPDRS Part III, které odpovídá motorickým příznakům hodnoceným lékařem, ukázalo pomalejší nárůst nebo zhoršení degenerace u pacientů léčených prasinezumabem než u pacientů léčených placebem. Části I a II skóre MDS-UPDRS odpovídají motorickým a nemotorickým příznakům hlášeným pacientem.

Vědci se domnívají, že protože údaje naznačovaly rychlejší postup podél části III MDS-UPDRS ve srovnání s částmi I a II, část III nebo motorické příznaky hodnocené lékařem mohou předcházet změnám v částech I a II. Tyto výsledky také naznačují, že k přesnému posouzení potenciálního účinku léčby, jako je prasinezumab, jsou zapotřebí delší období pozorování.

Závěry

Celkově výsledky naznačují, že monoklonální protilátka prasinezumab by mohla být potenciálně použita ke zpomalení progrese motorické degenerace u pacientů s rychle progredující formou Parkinsonovy choroby. K pozorování účinku léčby prasinezumabem u pacientů s pomalu progredující formou onemocnění jsou navíc zapotřebí delší pozorovací období. Kromě toho je třeba, aby tyto výsledky dále validovaly další randomizované klinické studie.

Zdroje: