Obraz z emocí: Zápas Edvarda Muncha s bipolární poruchou

Obraz z emocí: Zápas Edvarda Muncha s bipolární poruchou

Byl to muž obklopený smrtí a smutkem – nejčernějšími emocemi a nejhlubším smutkem. Když v zimě 1944 zemřel, zanechal městu Oslo, kde se narodil, přes 20 000 kusů svých děl. Edvard Munch, známý svým úchvatně krásným obrazem Výkřik, byl mužem, který měl ve svém životě pravděpodobně mnoho věcí, o kterých by mohl křičet, v neposlední řadě jeho podezření na bipolární poruchu.

Tento brutální psychologický stav, kdysi označovaný jako „maniodeprese“ (termín dnes považovaný za zastaralý), se primárně projevuje intenzivními změnami nálad, těžkou depresí a kolísáním hladiny energie. Tyto změny mohou zmizet tak rychle, jak je to jen možné, a vzniknout tak termín „bipolární“, doslova opačné póly emočního spektra. Přesná příčina výskytu bipolarismu zůstává neznámá a během Munchova života se o ní ještě méně vědělo. Člověk trpící touto nemocí často prochází cykly nebo obdobími, ve kterých zažívá neobvykle velké výkyvy a změny nálad, hladiny energie a deprese. Někteří v lékařské oblasti věří, že traumatické události a nadměrný stres, zejména během mládí pacienta, mohou významně zvýšit riziko bipolární poruchy buď v době traumatu, nebo v letech následujících.

V prvních letech svého života po svém narození v roce 1863 Munch sledoval, jak jeho rodiče, sestra a bratr umírají. V průběhu let zemřeli další sourozenci a blízcí příbuzní a další sestře byla diagnostikována duševní choroba. S tolika smrtí a nemocemi v jeho mladé mysli je až příliš snadné pochopit, jak a proč tento norský umělec vytvořil umělecká díla, která se méně zabývala nějakým veselým impresionismem té doby a více se zabývala zachycením podstaty emocí a nálad. Edvard, sužovaný strachem a možná i pocitem osamělosti, se v roce 1881 rozhodl zapsat na uměleckou školu. S životem v závěsu začal Munch cestovat mezi Paříží a Norskem (a později Německem) a studoval velké umělce a umělecká hnutí té doby.

Ačkoli Munchova práce většinou nebyla úplně děsivá, byla obecně na hony vzdálená květinovým zahradám a baletním tanečníkům, které v té době malovali nejlepší impresionisté vozíkem. Místo toho chtěl Munch zprostředkovat víc než jen scénu. Chtěl, aby jeho obrazy byly plné emocí, energie, hlubšího významu a komplexnosti. Nicméně i s ohledem na to se jeho umělecký styl několikrát změnil (téma také známé jinými umělci, jako je Picasso), protože fušoval do impresionismu, syntetismu a dalších žánrů, které byly v té době populární. Edvard, který si zde vypůjčoval techniky a tam vynalézal jiné, byl i nadále pilířem při vytváření německého expresionistického hnutí. V expresionismu Munch našel způsob, jak nahlédnout za perfekcionismus realistů a impresionistů a vyvolat emoce na plátně, dřevě nebo jakémkoli z mnoha médií, se kterými se rozhodl pracovat. Stejně jako dílo Edvarda Muncha nabylo v jeho pozdějších letech optimističtějšího rázu, nálady a emoce tohoto nadaného umělce se během jeho života výrazně měnily a vyvolávaly podezření, že trpí bipolární poruchou.

Munch není jediným umělcem, o kterém se věří, nebo je o něm známo, že tímto stavem trpěl. Někteří výzkumníci mají ve skutečnosti tendenci věřit, že to může vést k hlubokým formám různé kreativity. Slavná jména od Hanse Christiana Andersena přes Virginii Woolfovou, Napoleona až po Marilyn Monroe jsou jen některé z hvězd, ikon a historiků, kteří s tímto psychologickým stavem možná bojovali. Nyní, stejně jako za Munchova života, neexistuje žádná léčba bipolární poruchy, která by byla bezpečná. S jeho vzpomínkami jako inspirací a náladami jako s médiem nebylo možná nic jiného, ​​než se obrátit na umění, aby Munch mohl využít své vnitřní zemětřesení emocí, energie a deprese, aby se vyrovnal s vlastní bipolární poruchou. Edvard Munch skutečně proměnil melancholii a mánii v nadčasové umění a dal světu neuvěřitelnou sbírku kreativní, dojemné práce.

Inspirováno Jessicou Cander