IL-6 a CRP poskytují pouze omezené zvýšení

IL-6 a CRP poskytují pouze omezené zvýšení

Zatímco IL-6 a CRP rostou brzy po operaci rakoviny plic, nový výzkum ukazuje, že přidaná hodnota pro předpovídání infekcí zůstává malá, což zdůrazňuje potřebu lepších nástrojů včasného varování.

AktuálníPLOS jednaStudie zkoumala potenciál IL-6 jako biomarkeru pro predikci rizika infekce po operaci.

Riziko infekce po operaci rakoviny plic

Přibližně u 20 % pacientů, kteří podstoupili operaci rakoviny plic, se rozvine pooperační infekce, která může progredovat do sepse. Tyto infekce nepříznivě ovlivňují výsledky léčby a mohou dokonce zvýšit úmrtnost. Mnoho studií ukázalo, že u pacientů, kteří přežijí sepsi, se může vyvinout přetrvávající funkční postižení. Pro prevenci nežádoucích pooperačních následků je nezbytné zajistit těmto pacientům včasnou antibiotickou léčbu.

Včasná identifikace pacientů, kteří jsou náchylnější k rozvoji pooperačních infekcí, by mohla být prospěšná, protože u těchto jedinců lze pečlivě sledovat příznaky pooperační infekce.

Pooperační hyperzánět by mohl být cenným prediktorem pro určení těchto pacientů. Po chirurgickém zákroku se uvolňují škodlivé molekulární vzorce (DAMP), aby spustily vrozený imunitní systém, což usnadňuje prozánětlivé i protizánětlivé reakce na podporu hojení tkání a prevenci mikrobiálních infekcí. U některých pacientů se však vyvine nadměrná zánětlivá reakce na operaci, což vede k hyperzánětu, který zvyšuje riziko infekce.

IL-6 a C-reaktivní protein (CRP) jsou běžné zánětlivé biomarkery spojené s těžkým poraněním. Mnoho studií prokázalo, že IL-6 dosahuje maximálních koncentrací rychleji a má kratší plazmatický poločas po operaci ve srovnání s CRP. Naproti tomu koncentrace CRP jsou maximalizovány téměř tři dny po operaci.

IL-6 by mohl být využit jako biomarker k identifikaci pacientů s vyšším rizikem rozvoje pooperačních infekcí, což umožňuje včasnou antibiotickou intervenci k prevenci závažných infekcí. Dosud jen několik studií zkoumalo potenciál IL-6 jako prediktoru pooperační infekce v plicní chirurgii.

O studiu

Prospektivní dvoucentrická observační studie byla provedena v Amphia Hospital Breda a Sint Antonius Hospital Nieuwegein, Nizozemsko, aby vyhodnotila pooperační hyperzánět na základě maximálních koncentrací IL-6. Kromě IL-6 byla také hodnocena infekčně specifická kapacita CRP, počet bílých krvinek (WBC) a prokalcitonin (PCT).

V této studii byli účastníci rekrutováni mezi 3. zářím 2018 a 29. dubnem 2022. Všichni vybraní účastníci podstoupili elektivní operaci plic pro rakovinu s plánovaným pooperačním přijetím na jednotku intenzivní péče (JIP). Vzorky krve byly odebrány v různých časových bodech, včetně po navození celkové anestezie (předoperační vzorek) a po 6, 9, 12, 24, 48 a 72 hodinách (pooperační vzorky). Plazmatické hladiny IL-6, CRP a PCT byly měřeny pomocí standardního protokolu.

Byl sledován vývoj různých pooperačních infekcí (např. infekce dýchacích cest, infekce močových cest, empyém nebo sepse) během 30 dnů po operaci.

Základní model byl vyvinut na základě různých proměnných včetně věku, pohlaví, délky operace a Charlsonova indexu komorbidity (CCI). V porovnání se základním modelem byla hodnocena prediktivní hodnota zánětlivých biomarkerů do 24 hodin od zahájení operace.

Výsledky studie

Do této studie bylo zařazeno celkem 170 pacientů s průměrným věkem 67 let. 45 % studijní kohorty tvořily ženy. CCI byl ≥ 3 z 30 (18 %) pacientů. Většina studovaného souboru podstoupila minimálně invazivní operaci pomocí video-asistovaných torakoskopů (VATS), roboticky asistovanou torakoskopickou operaci (potkani), lobektomii nebo sleeve resekci. Průměrná operační doba byla 193 minut a přibližně 89 % pacientů dostávalo dexamethason jako profylaxi PONV.

V této studii se u 22 % kohorty rozvinula pooperační infekce. Stojí za zmínku, že u některých pacientů se vyvinula více než jedna infekce. Většina infekcí byla spojena s dýchacím systémem (74 %), následovaly infekce v místě chirurgického zákroku (18 %) a infekce močových cest (8 %). U sedmi pacientů se rozvinula pooperační sepse. Medián doby pro diagnózu infekce byl čtyři dny po operaci.

Přibližně 66 % infekcí bylo diagnostikováno v prvním týdnu po operaci. Typicky pacienti, kteří podstoupili delší operaci, měli větší peroperační krevní ztráty a bylo u nich méně pravděpodobné, že dostanou IV dexamethason, byli náchylnější k infekci.

V porovnání s neinfikovanými pacienty byly u pacientů s pooperační infekcí zjištěny vyšší předoperační koncentrace IL-6 a CRP. U většiny pacientů dosáhly pooperační koncentrace IL-6 vrcholu během šesti hodin, zatímco maximální koncentrace CRP byly dosaženy tři dny po operaci.

Stojí za zmínku, že průměrné maximální koncentrace IL-6 a CRP do 24 hodin po operaci byly vyšší u pacientů s pooperační infekcí. WBC a PCT však nevykázaly žádnou prediktivní schopnost.

V současné studii bylo skutečně zjištěno, že IL-6 je spojen s pooperační infekcí, nezávisle na prediktorech hlavního modelu. Podobně byly vrcholové koncentrace CRP také spojeny s pooperační infekcí. Zatímco oba biomarkery významně zlepšily přizpůsobení modelu po statistickém testování, nevedlo to k významnému zlepšení praktické predikce.

Zejména schopnost modelu rozlišovat mezi pacienty, kteří by se nakazili infekcí, a pacienty, kteří by ji neměli (měřeno C-statistikou). PCT i WBC nedokázaly zlepšit přizpůsobení modelu.

Navíc přidání IL-6 do základního modelu nezlepšilo klasifikaci infikovaných pacientů, zatímco přidání CRP ve skutečnosti klasifikaci pro tuto skupinu zhoršilo. Zatímco oba zlepšili klasifikaci neinfikovaných pacientů, celkový přínos byl zanedbatelný.

Závěry

Hlavním závěrem současné studie je, že časné pooperační plazmatické koncentrace IL-6 a CRP byly nezávisle spojeny s rizikem následné infekce, přidaná hodnota těchto biomarkerů pro jednoduchý klinický predikční model se zdá být omezená. Autoři dospěli k závěru, že žádný z biomarkerů podstatně nezlepšil prognostickou klasifikaci, když byl přidán do modelu se snadno dostupnými klinickými daty.

Studie zdůraznila některá důležitá omezení nad rámec potřeby větší kohorty. Omezená velikost vzorku vedla k širokým intervalům spolehlivosti pro měření výkonnosti, což znamená, že mohla být vynechána mírná přírůstková hodnota.

Kromě toho byla studie příliš malá na to, aby analyzovala prediktivní výkon ve srovnání s tím, zda pacienti podstoupili otevřené nebo minimálně invazivní operace, což je známý faktor, který ovlivňuje zánět. Nakonec autoři poznamenávají, že vybrané časy pro odběr krve se nemusí shodovat s přesnou maximální koncentrací IL-6 pro každého pacienta.

Studie proto dochází k závěru, že výsledky musí být ověřeny v budoucím a větším výzkumu, než bude možné vyvodit definitivní závěry o klinické užitečnosti obou biomarkerů.

Zdroje: