Očekávaná délka života a vstup do pečovatelského domu u lidí s demencí

Očekávaná délka života a vstup do pečovatelského domu u lidí s demencí

Průměrná délka života lidí s diagnostikovanou demencí se pohybuje od 9 let ve věku 60 let do 4,5 let ve věku 85 let u žen a od 6,5 do něco málo přes 2 roky u mužů, jak uvádí systematický přehled nejnovějších důkazů BMJ Dnes.

Výsledky také naznačují, že třetina lidí s demencí je přijata do pečovatelského domu do tří let od diagnózy.

Téměř 10 milionům lidí na celém světě je každý rok diagnostikována demence, ale odhady přežití se značně liší a jen málo studií hodnotilo prognózu (pravděpodobný průběh onemocnění) ve vztahu k hospitalizaci v pečovatelském domě.

Aby tomu lépe porozuměli, chtěli výzkumníci v Nizozemsku určit prognózu pro lidi s diagnózou demence, a to jak z hlediska zbývající délky života, tak doby do přijetí do pečovatelského domu.

Jejich závěry jsou založeny na 261 studiích publikovaných v letech 1984 až 2024 (235 o přežití a 79 o vstupu do pečovatelského domu) zahrnujících více než 5 milionů lidí s demencí (průměrný věk 79, 63 % žen).

Studie byly převážně z Evropy a Severní Ameriky s průměrnou dobou sledování 7 let.

Po posouzení kvality studie vědci zjistili, že průměrné přežití od diagnózy bylo vysoce závislé na věku, v rozmezí od 8,9 let v průměrném věku 60 let u žen po 2,2 roku v průměrném věku 85 let u mužů.

Celkově demence snížila očekávanou délku života asi o dva roky u lidí diagnostikovaných ve věku 85 let, o 3 až 4 roky diagnostikovaných ve věku 80 let a diagnostikovaných ve věku 65 let.

Průměrné přežití bylo až o 1,4 roku delší u asijské populace a o 1,4 roku delší u lidí s Alzheimerovou chorobou ve srovnání s jinými typy demence.

Průměrný nástup do pečovatelských domů byl něco málo přes 3 roky, přičemž 13 % lidí bylo přijato v prvním roce po diagnóze, po třech letech vzrostlo na třetinu (35 %) a po pěti letech více než polovinu (57 %). Autoři však poznamenávají, že tyto odhady jsou méně spolehlivé a měly by být interpretovány opatrně.

Toto jsou výsledky pozorování a autoři uznávají, že rozdíly ve studijních metodách a nejednotné vykazování měřítek, jako je socioekonomický stav, rasa, závažnost onemocnění a již existující zdravotní stavy, ovlivnily jejich odhady.

Poznamenávají však, že pečlivé vyhledávání a extrakce dat umožnily analýzy největšího počtu studií v delším časovém období a „nabízely potenciál pro individualizované prognostické informace a plánování péče“.

Docházejí k závěru: "Budoucí studie individualizované prognózy by v ideálním případě měly zahrnovat pacienty v době diagnózy, rozsah osobních faktorů, sociální faktory, stádium onemocnění a komorbiditu, přičemž by měly být hodnoceny relevantní funkční výsledky pouze prostřednictvím přežití."

V propojeném úvodníku vědci z Norska říkají, že ačkoliv chápání přežití s ​​demencí výrazně pokročilo, složitost předvídání časové osy pro schválení pečovatelského domu zůstává

„Abychom zlepšili budoucí zdravotnické služby a optimalizovali kvalitu života lidí s demencí a jejich rodin, je důležité, abychom i nadále usilovali o přesnější a kontextově citlivé poznatky,“ uzavírají.

Zdroje: